Expedice puchýř 2000

Neuvěřitelné se stalo skutkem a já společně se Zbyňkem jsem se vydal na dovolenou, zdá se až neuvěřitelné, že něco podobného se mi podařilo naposledy v roce 1996 a to do Chorvatska na jachtu. Vzhledem k hektické době těsně před naším odjezdem byl celkem zázrak, že se nám (za pomoci taxikáře Emila) podařilo v pondělí 16.10. ve 20:20 nastoupit v Praze na Florenci do autobusu a vyrazit směrem na Slovensko.

Cesta ubíhala v celku rychle (stará Karosa autobus, prostě hrozný sedačky, ale super motor), jedna zastávka na 15 minut někde na dálnici a pak už jenom hranice čas 1:05 a po prohlídce od hraničářů pokračujeme dál. Dva bláznivý mobiláři se sešli, protože jakmile jsme byli za hranicemi oba jsme kontrolovali mobil a kdo má jakého operátora. Jakmile jsme zjistili, že český operátoři nejsou na příjmu ihned jsme si zkoušeli volat, jestli to funguje a jak se i ukázalo tak to fungovalo bez problémů. Druhá zastávka někde u motorestu (Indian Drivers – a to jsem si myslel, že jsme na Slovensku :-))) na kafíčko a pak hurá dál až do Štrby. Sehnat majitele domku kde budeme bydlet a i s ním vlakem jednu zastávku (tentokrát načerno, protože jsme si jaksi nestihli koupit jízdenky a to i přesto, že jsme na tom nádraží stáli asi hodinu. Všechno se nepodaří :-))) a pak do baráčku 5:15 a my jsme ve svém pokoji a vybalujeme naše bágly. Jak se naštěstí ukázalo, zapomněli jsme jenom pár téměř nepotřebných věcí a tak nezbývalo nic jiného než vyrazit na první nějakou krátkou procházku. Podařilo se nám poprvé si poslechnout zprávy v rádiu ve slovenském vydání a nestačili jsme se divit. Návrat zpátky asi o deset let nás celkem vyvedl z rovnováhy. Počínaje znělkou a konče typem zpráv jsme opět byli v hluboké totalitě. :-(((

První výlet byl na Studenovodské vodopády a na rozjezd to byla super procházka. První projížďka zubačkou (nádherný funkční muzeální stroj) a večer konečně hurá do postele po dvou nocích téměř bez spánku jsme se rozhodli aspoň trošku snížit náš spánkový deficit.

Druhý den trošku procházka na Popradské pleso a dál uctít sílu hor a podívat se kam všichni jednou musíme a do čeho jdeme. Prostě následovala prohlídka Symbolického cintorína. Objev - na Štrbském plese dělají skvělé hamburgery v jednom stánku přímo na nádraží. Naše expedice získává svůj název a to díky jedné SMS od skvělých lidiček z Chocně. (Šárovic dík za tu SMS) Bohužel pozdrav Yettimu se nám nepodařilo vyřídit, prostě se nás asi bál a tak jsme ho nepotkali.

Čtvrtek ráno brzo budíček a hurá na vlak, zubačku, elektríčku, lanovkou na Hrebienok a posléze na kopec v 8:15 jsme začali stoupat z Hrebienku a ve 12:05 jsme byli na vrcholku Slavkovského štítu (2452m). Pár fotek cestou i na vrcholu a asi 45 minut sezení na skále s mobilama v ruce a psaním SMS, protože tak skvělý zážitek si přece nemůžeme nechat jenom pro sebe. :-))) Pak už jenom sestup a hurá domů a do postele. Při příchodu k domku nás přivítala lampa nad garáží (zřejmě nějaký zkrat), prostě zahořel oblouk, ale jističe to vydržely. Domácí se s klidem zvedla, vypnula vypínač a celou příhodu okomentovala strohým „DOŠLA“.

Pátek tak zvaný odpočinkový den. Ráno po obchodech a nákupech potravin na procházky a taky tak trochu na víkend. Po obědě výlet okolo Štrbského plesa a malý výstup na oba můstky (K120 a K90).Nějak nám nevadilo, že tam byl zákaz vstupu, zamčené schodiště a závora. :-((( Prostě jsme si vylezli na sjezdovou plochu a po ní vylezli až na vrcholek můstků. :-)))

Večer se nám podařilo podívat se na slovenský večerníček a při znělce jsme měli co dělat, aby nám neukápla slzička, při pohledu na baču rozsvěcujícího hvězdičky společně se svým pejskem. Poté ještě kontrola předpovědi počasí a vyřčení rozhodnutí. Zítra se jde na Kriváň!!!

Sobota začíná vcelku klidně, balíme bágly a vyrážíme na autobus. Autobusem do Studničiek a pak už jenom kopec před námi směr Kriváň (2494m). Cesta probíhala vcelku pokojně. Na vrcholku Kriváně je nádherně (už při výstupu to vypadalo jako v létě), nacházíme místo na nocleh a stavíme okolo sebe něco čemu by se vzdáleně mohlo říkat bunkr, protože to bylo zavřené ze všech stran. Jak se později ukázalo bylo to jedině dobře, vítr se nám honil nad hlavou, ale v bunkru bylo teplo, takže jsme ani nevyužili všechny věci pracně vytažené s námi na vrchol. Nádherná obloha s milióny hvězdiček a bez jediného mráčku. Trošku nás zmátly naše mobily, protože v jednu chvíli ukazovaly baterky 2 čárky, signál 3 čárky, ale žádného operátora. ?!?! Zažili jsme nádhernou noc na vrcholku Kriváně, sice jsme toho moc nenaspali, za to jsme hodně SMSek poslali.

Neděle ráno vstáváme kolem sedmé a začínáme balit. Pak se snažíme na propan-butanovém vařiči uvařit ranní čaj. Na tom by nebylo až tak nic moc zvláštního, kdyby nefoukal vítr a my nevařili čaj z 2 litrů vody ve smaltovaném 2,5 litrovém kastrůlku na vrcholku hory. Po asi 20 minutovém pokusu jsme zjistili, že voda uvařená asi na 60°C nám na čaj bohatě stačí a vložili jsme do vody dva pytlíky s čajem a šest kostek cukru. Pak jsme teprve zjistili, že to nemáme čím zamíchat. Prostě představte si Zbyňka jak drží za nit dva pytlíky čaje a honí dva litry vody v kastrůlku. Co vám budu vykládat, lepší čaj jsme v životě nepili. Poté následoval už jenom sestup do nížin přerušený krásným pohledem na stádo osmi kamzíků a hurá do Štrby natáhnout nohy.

Neuvěřitelné pondělí. Přesně v 6:00 začal zvonit Zbyňkův mobil a od tohoto okamžiku jsme byli ač ve Štrbě tak v práci zhruba do 12:30 kdy jsme začali pomýšlet na oběd. Po obědě (Zbyněk opět dokázal jak je skvělý kuchař a na mě zbývalo mytí nádobí, ale musel jsem být dostatečně rychlý jinak Zbyněk si myl nádobí pomalu dřív než měl dovařeno :-((( ) jsme vyrazili na malou procházku okolo Štrbského plesa. Zastávka v lékárně spojená s nákupem mastičky ( Ketazon comp. ) na mojí achillovku. Mrcha začala drobek stávkovat :-(((. Pak už jen návrat na základnu spojený se smrští SMS mezi Zbyňkem a mojí sestrou typu „shoď ho ze skály, aby to vypadalo jako nehoda“. Prostě milující sestřička. :-((( Naštěstí mi zavolaly další lidičky a tak jsem z tohoto „incidentu“ neměl depresi. Ba naopak smál jsem se jako blázen. (dík Káťo)

Vražedné úterý. Budíček 4:00 odjezd vlakem do Popradu a poté autobusem do vesničky Lysá Polana a odtud jsme se vydali na nádhernou Bielovodskou procházku. Cesta zvolna ubíhala a kilometrů přibývalo. Okolo jedné hodiny jsme se vydrápali za pomoci řetězů na vrcholek Východnej Vysokej (2428m) a na vrcholku opět plně využily naše spojení se světem. Při sestupu jsme potkali dva Čechy (manželský pár) a ten chlapík nám poradil kdy je nejlepší chodit na zakázané trasy a určitě jeho rad v budoucnosti využijeme. Možná to pak bude naše poslední dobrodružství. :-((( Po sestupu, kdy jsme oba málem několikrát přišli ke zlomené noze, jaká tam byla „skvělá“ cesta, jsme se dohodli, že si uděláme malinkatý svátek a zašli jsme do restaurace na večeři (byla výborná). Jenomže díky tomu nám ujel vlak a tak nás čekalo ještě dalších cca 6km to by se, sice na pokraji sil, dalo zvládnout. Ale proč chodit po silnici, když se to dá zkrátit přes pole, háček byl v tom, že na poli je bažina a tak než jsme jí po tmě našli a obešli, přidalo nám to další kilometr. :-))) Jednoduše řečeno zkratka byla delší, leč méně pohodlná. :-(((

Klidná středa. Chtěli jsme si odpočinout a trošku déle se prospat, nepodařilo se :-((( budíček v 6:45 s příchozí SMS. Malá snídaně a vlakem do Liptovského Mikuláše, hodinová procházka po městě, při které se nám podařilo najít cedulku na baráku kde bylo napsáno „V tomto dome bol odsúděný Jura Jánošík“. Tož zatúžil som aj ja po podobnej ceduličke. Takže doufám, že mi toto mé přání někdo splní. :-((( Poté přesun autobusem k Demänovské jaskyni slobody a procházka jeskyní. Opět další nádherná ukázka slovenské přírody. Oželeli jsme fotky, protože 100,--Sk za povolení se nám zdálo moc. Prostě jsme ještě „mladý, chudý kluci“ :-))).

Komunikativní čtvrtek. Další oddychový den spojený s návštěvou skanzenu v Pribylině (múzeum Liptovskej dediny). Krásná starobylá vesnička z 18. – 19. století. Prohlídka byla navíc s jednou sympatickou, mladou, hezkou, slovenskou průvodkyní a tak místo procházení mezi krásnými baráčky, pouze ve společnosti nás dvou, jsme si průvodkyni vzali k sobě a hovořili o všem možném i nemožném. Byla vážně fajn. Psst je to tajný, ale máme její adresu. :-)))

Vražedný pátek (aneb jak mi ukládat o život). Ráno jsem si myslel, že do konce dovolené se mi už nemůže nic stát, mýlil jsem se. Vyrazili jsme zdolat náš letos poslední vrchol Bystrej (2248m). Když jsme odcházeli bylo pod mrakem, ale teplo a sucho. Když Zbyněk viděl, že mě vražedné stoupání nijak nerozházelo, poslal na mě sněhovou vánici a když ani to tak ještě statickou elektřinu ( vlasy nám stály všemi směry :-))) Takže z vrcholu jsme slézali spíše po břiše než normálně po nohou, protože hromosvod se nám dělat nechtělo. :-((( Opět se projevila moje milovaná sestřička. Po oznámení co jsme tento den prodělali, odpověděla: „škoda, že tě nějaký blesk netrefil aspoň jsem mohla dědit“ (nevím co , když nic nemám :-((( ) Jorki mi pro změnu vynadal, že jsem si sebou na vrchol nevzal ski, když tam bylo tolik sněhu. :-((( Navíc jsem tam měl aspoň postavit huhuláka (sněhuláka).No nic snad příště. :-)))

Sobota a konec naší dovolené. Rozlučka s nádhernou tatranskou přírodou, poslední projížďka zubačkou a poslední hamburger. Procházka ke Štrbskému plesu, zakoupení jízdenky a místenky na cestu domů. Při procházce nám přeběhla přes cestu liška. Nakonec ještě jedno malé cvičení pro Zbyňka. Chudák, zbuzeroval jsem ho, že by se měl připravit na odchod k vlaku a on mě poslech. To neměl dělat, jelikož vlak jel až o hodinu později. :-((( A už je tu konec nasedáme do vlaku a jedeme domů :-(((

Na závěr malé poděkování všem lidičkám, kteří nám volali nebo psali SMS, prostě nám drželi palečky a fandili nám. Dík moc, vždy nám to zvedlo náladu a dodalo sil. ;-))))